Někdo to má přímo jako náplň práce a takoví lidé získávají můj zasloužený obdiv. Kdo totiž pochopil tento tajemný svět jedniček a nul, je u mne tak trochu něco jako bůh. Sice s malým počátečním písmenem, ale je. Pro laika jako já, který nechápe ani příjem zvuku v rádiu je to prostě něco jako kouzlo. Mávnutím kouzelného proutku rázem nakoukneme do země na druhé straně planety, nebo si popovídáme se sousedem o patro výš. To vše, aniž bychom byli nuceni opustit svůj pokoj.

Nedávno jsem potřeboval propojit dva počítače, protože jsem přecházel na jiný systém. Starý stroj byl definitivně určen jako odepsaný a nový se skvěl na stolu. Primitiv jako já samozřejmě netuší něco o nějakém zálohování disku, či jeho klonu nebo něco podobného. Takový člověk se domnívá, že se musí starý s novým spojit a obsah toho starého na ten nový počítač nahrát, nebo jej tam prostě nějak dopravit. Oslovený technik mi vysvětlil, jak se to má se šňůrou. On tedy používal výraz kabel, a v klidu mi také vysvětlil, že šňůru mohu použít tak na prádlo. Takže mi vysvětloval, co je to kabel takový a makový a netušil, že mu vůbec nerozumím. To jsem se mohl také bavit s Marťanem a možná by to mělo větší úspěch. Nakonec stejně musel přijet až ke mne domů a bedny si odvézt do dílny. Dnes, v době internetové by vůbec jezdit nemusel.  

Vlastně nemusel jezdit ani tehdy, ale měl cestu kolem. Asi teprve u mne doma poznal, že netuším, co je to síťová karta a že nemám ani ponětí, zda to, co mám ve skříni je kabel křížený či přímý. Měl jsem za to, že když jej překřížím, tak takový také bude.  

Dnes nemá smysl propojovat počítače kabelem. Neříkám, že se to nedá použít, ale bude to asi zbytečné, pokud je třeba přenést pouze data z disku na disk. Na to již dnes existuje něco jiného a rychlejšího. Neptejte se mne, co to je. Tyto věci jsou pro mne stále tajemstvím.